V posledních letech roste zájem drobných investorů o burzovně obchodované produkty (ETP – Exchange-Traded Products), které umožňují investovat podobně jako do akcií, ale s výrazně širším záběrem. Pod tuto kategorii spadají fondy ETF, komoditní certifikáty ETC a strukturované dluhopisy ETN. Přestože mají podobný způsob obchodování, liší se svým fungováním, riziky i regulací.

Mezi nejrozšířenější burzovně obchodované produkty patří ETF (Exchange-Traded Funds), tedy fondy, které sledují vývoj celých trhů a umožňují investovat do desítek či stovek firem najednou. „ETF jsou ideální pro investory, kteří chtějí jednoduše a levně investovat do akciových nebo dluhopisových trhů. Sledují vývoj vybraného indexu, například S&P 500 nebo MSCI World. Napodobují tak vývoj hlavních akciových trhů a díky rozložení investic do mnoha společností pomáhají omezit riziko.“ vysvětluje Jiří Fajt, investiční specialista ze společnosti FinGO. Dodává, že v Evropské unii většina ETF podléhá přísné regulaci UCITS (soubor pravidel EU zajišťující bezpečnost a dohled nad fondy), která zaručuje vysokou úroveň ochrany investorů.

ETC (Exchange-Traded Commodities), na rozdíl od ETF, nejsou fondy, ale dluhové cenné papíry, často zajištěné fyzickou komoditou – například zlatem uloženým v trezorech. Tyto produkty umožňují investorům profitovat z cenového vývoje surovin bez nutnosti je fyzicky vlastnit. „Pro investory, kteří chtějí investovat do zlata, stříbra nebo ropy, představují ETC velmi praktické řešení. Je ale důležité ověřit, zda je produkt krytý fyzickou komoditou, nebo jde o tzv. derivátové řešení – produkt, který cenu zlata nebo ropy sleduje jen nepřímo. Právě v tom spočívá hlavní rozdíl v riziku mezi jednotlivými ETC,“ upozorňuje Jiří Fajt.

Třetí kategorií jsou ETN (Exchange-Traded Notes). Jde o burzovně obchodované dluhové cenné papíry – typicky nezajištěné závazky emitenta, jejichž výnos se odvíjí od zvoleného indexu či aktiva. Investor nese kreditní riziko emitenta; u některých evropských krypto ETN je toto riziko částečně zmírněno kolaterálem (tedy zástavou v podobě reálných aktiv, která kryjí vydaný produkt). ETN se často používají pro investice do méně dostupných aktiv, například do kryptoměn nebo indexu volatility VIX, který měří kolísavost akciového trhu.

Na rozdíl od komoditních produktů (ETC) nemají ETN většinou žádné fyzické zajištění – to znamená, že za nimi nestojí například skutečné zlato nebo jiné reálné aktivum. Výnos závisí pouze na bonitě emitenta, tedy na tom, jak je vydávající instituce finančně silná a spolehlivá. Pokud by se emitent dostal do problémů, investor může o své peníze přijít. „ETN jsou vhodné spíše pro zkušenější investory, kteří si uvědomují, že jde o dluhopisy často bez jakéhokoli zajištění. Na druhou stranu umožňují přístup na trhy, kam se běžný investor jinak nedostane,“ vysvětluje Jiří Fajt.

Z praktického hlediska je dobré vědět, že v Evropské unii si investor nekoupí ETF (tedy klasický burzovně obchodovaný fond) přímo na zlato, Bitcoin nebo Ethereum. Pokud chce investovat do těchto aktiv, musí využít právě produkty typu ETC nebo ETN, které takovou možnost nabízejí a zároveň splňují evropské předpisy. Tyto nástroje lze nakupovat velmi jednoduše přes běžné online obchodní platformy – podobně jako akcie – pomocí jejich tickeru (zkratky, pod kterou se obchodují) nebo ISIN kódu (mezinárodního identifikačního čísla cenného papíru).

„Burzovně obchodované produkty dnes umožňují investovat téměř do čehokoli – od akcií přes komodity až po kryptoměny. Důležité je ale vědět, co přesně kupujete a jaké riziko tím na sebe berete,“ uzavírá Jiří Fajt.